Zpráva za zasedání senátního zdravotnického výboru ze dne 13.12.2016

Téma: Návrh novely zákona č. 95/2004 Sb., o vzdělávání lékařů          

V úterý 13. 12. se konalo zasedání zdravotnického výboru Senátu, kde se sešli senátoři i široká veřejnost. Přítomni byli mimo jiné: ministr zdravotnictví Miloslav Ludvík, předseda výboru pro zdravotnictví a sociální politiku Peter Koliba, zástupci České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně (Jan Škrha), zástupci lékařských fakult (Tomáš Zima, Michal Anděl), zástupci ČLK (Milan Kubek, Zdeněk Mrozek), Sekce mladých lékařů ČLK a sdružení Mladí lékaři. Každý ze zástupců měl možnost vystoupit a říci, jak se staví k návrhu novely zákona o postgraduálním vzdělávání lékařů. ČLS JEP i lékařské fakulty byly pro schválení novely, ČLK byla proti schválení. Nám jako mladým lékařům chybí v novele následující:

1) Návrh neřeší hlavní aktuální problémy vzdělávání, řeší pouze marginální části vzdělávání a tím není reformní.

2) Přijetím návrhu nevznikne transparentní systém vzdělávání, protože žádné pro nás důležité systémové změny v něm nejsou.

3) Není specifikován systém školitelů, kontrola nad nimi ani jeho financování.

4) Není vyřešen problém stáží, kdy vedení nemocnic není ochoten pouštět mladé lékaře do akreditovaných zařízení, protože za ně nemá náhradu. Naopak se doba na absolvování kmene prodlouží z 24 na 30 měsíců.

5) Zavedení tzv. funkčních kurzů, které mohou být velmi lehce zneužity v neprospěch lékaře.

Myslíme si, že pozitiva, která jsou uvedena v zákoně (možnost částečného úvazku pro rodiče na rodičovské dovolené či vznik vzdělávací rady), nepřeváží nad tím, že zákon není reformní a celý systém vzdělávání zdravotníků nezmění k lepšímu. Bohužel diskuse vedená na výboru se bohužel týkala převážně počtu specializačních oborů a sloučení či nesloučení pediatrie a PDDL. Pro lepší pochopení všech okolností týkající se návrhu novely je zde odkaz na projev prof. Žaloudíka v Senátu, který obrátil senátory proti schválení návrhu novely.

Projev profesora Žaloudíka, který obrátil senát proti zákonu o vzdělávání

 

Přednáška o cestě absolventa fakulty medicíny na mimořádném sjezdu ČLK                                                           22.9.2016

Když student medicíny uspěje u poslední zkoušky, hned po řádné oslavě přijde velké rozmýšlení kam dál. Pojďme si zde představit Marušku, prototyp absolventky medicíny.

Maruška přemýšlí, jakou cestou se vydat. Buď může zvolit možnost jít pracovat do malého města, nebo využít nabídek velkoměsta. Maruška se nakonec rozhodne pro maloměsto, protože v něm vyrůstala. Vedení ji láká do místní nemocnice, protože má málo doktorů. Slibuje Marušce práci na plný úvazek, rodinné prostředí a zaškolení do oboru s tím, že ji ke všemu pustí. Maruška nadšeně podepisuje smlouvu a nemůže se dočkat, až z ní bude konečně opravdová doktorka.

Po čase ale zjišťuje, že není vše tak růžové. Plný úvazek je tak plný, že Maruška z práce málokdy odejde před šestou večer. Prostředí je sice opravdu rodinné, ale nedostatek lékařů způsobuje, že si nemůže vzít dovolenou, kdy potřebuje. Zaškolení probíhalo asi první týden a Maruška zjišťuje, že je na všechno sama, protože všichni ostatní mají plné ruce práce. To jí vadí hlavně v průběhu nočních služeb, kdy se bojí, aby jí do ambulance nepřišel pacient, u kterého nepozná příznaky něčeho vážného. Jak to ale může poznat, když nemá žádné zkušenosti? Nedá se ale nic dělat, není čas ani lidé, kteří by s ní konzultovali každého pacienta. Navíc Maruška si po dvou letech uvědomí, že by měla mít již hotové stáže, které jsou potřebné pro splnění kmenu. Bohužel její primář ji nemůže pustit na stáže do vzdáleného akreditovaného pracoviště, neboť kdo by za ni pracoval na oddělení? Nakonec Maruška uprosí primáře z akreditovaného pracoviště, aby ji podepsal absolvování stáže, protože jinak by se kmene nikdy nedočkala. Maruška už má ale toho všeho dost a řekne si, že půjde zkusit velkoměsto.

Maruška hned při nástupu do velké nemocnice zjišťuje, že nedostane celý úvazek. Na její námitky primář reaguje slovy, že jestli se jí to nelíbí, tak za ní čeká fronta dalších absolventů, kteří budou za půl úvazek rádi. Maruška tedy podepisuje smlouvu a doufá v lepší budoucnost než při posledním podpisu. Je nadšená, protože lékařů je tam mnohem víc, dovolenou si může vzít, kdy potřebuje, při nočních je přítomen vždy někdo další, komu je možné zavolat a většina kmenových stáží se odehrává v rámci nemocnice, takže nemusí nikam dojíždět. Na druhou stranu zjišťuje, že práce je tam také hodně, protože do spádové nemocnice vozí ty nejtěžší případy. Takže za poloviční mzdu pracuje stejně jako v malé nemocnici. Školitele často vůbec nevidí, protože musí školit další lékaře bez specializace, navíc kvůli velké fluktuaci mladých doktorů školitelé často nemají motivaci zaučovat mladé, když hned po zaučení odcházejí do zahraničí.

Nakonec Maruška zjišťuje, že je jí 30 let, čeká potomka, nemá kmen, peníze, ani splněné stáže a jediné, co ji oficiálně čeká, jsou tři roky na rodičovské dovolené. Maruška doufá, že během této doby jí bude umožněna alespoň práce na částečný úvazek, aby mohla splnit veškeré povinnosti.

Maruščina cesta syntetizuje příběhy mladých lékařů a lékařek, s kterými jsem se setkala. Samozřejmě každé pracovní prostředí je individuální a ne všude funguje postgraduální výuka tak, jak je nastíněno v tomto příběhu. Bohužel ale většina začínajících doktorů se setkala alespoň s částí tohoto příběhu. Je třeba, abychom si vymezili jasné hranice kompetencí, vytvořili transparentní systém postgraduálního vzdělávání, který by byl dostupný pro všechny, a nastavili si pracovní podmínky, které budou důstojné našemu povolání. Abychom se nemuseli bát nejen my, ale také naši pacienti, za které jsme zodpovědní. Vždyť kolik energie do nás investujete, tolik se vám jí poté vrátí ve formě naší péče.

 img_6286.jpg=

 

 

Postgraduální vzdělávání lékařů                                                           26.5.2016

Ve čtvrtek 26.5.2016 se na půdě Anatomického ústavu  1.LF UK uskutečnila debata o postgraduálním vzdělávání lékařů.

Debaty se měl účastnit kromě doc. MUDr. Leoše Hegera CSc. také prof. MUDr. Rostislav Vyzula, CSc., který svoji přítomnost omluvil kvůli řešení situace vzniklé ohledně v ten den neschváleného tzv. protikuřáckého zákona.

Debata začala představením některých změn, které novela zákona o vzdělávání přináší. Jednalo se mimo jiné o snížení počtu základních specializačních oborů z původních 46 na 33, kde nadále můžeme najít několik rozporů, např. kardiologie zůstává jako základní specializační obor na rozdíl od gastroenterologie, která přestože je druhý největší interní obor má mít charakter “nástavby”. Pro upřesnění, podle novely zákona by měl budoucí gastroenterolog k cestě ke specializaci absolvovat tři zkoušky – zkoušku po absolvování základního interního kmene, atestační zkoušku z vnitřního lékařství a následně z gastroenterologie, cca 7 let to opravdu jako zjednodušení systému vzdělávání nevypadá.

Okrajově jsme se dotkli i dalších témat, dohled – dozor, akreditace zdravotnicích zařízení a výše pracovního úvazku.

Co ale mladé lékaře nejvíce zajímalo, byl systém rezidenčních míst. Všichni jsme se shodli, že mladým lékařům nejde v prvé řadě o navýšení platu, ale spíše o ohodnocení a čas školitelů, kteří by měli zájem o zkvalitnění předatestační přípravy.

Před započetím debaty na toto téma si doc. Heger zavzpomínal na funkčnost systému rezidenčních míst, kterou jakožto mladý lékař měl možnost v zahraničí vyzkoušet.  Celé to znělo až pohádkově – jasně daná hierarchie, funkční školitelé, kteří nejen že chtějí naučit, ale mají na to i čas a jsou za to samozřejmě ohodnoceni.

Že by rezidenční místa zajistila podobný systém i u nás?

Chvilka zasnění byla ale následně rozbita realitou ve formě příspěvku do diskuze dvěma lékaři těsně před atestací. Když budu volně citovat, započalo to větou: “Papír snese všechno! To zní hezky, co nám tady říkáte, ale nic z toho, co se má již teď plnit, se neplní, většina lékařů ani neví, kdo je jejich školitel, nedodržují se délky stáží, neatestovaní lékaři jsou často ponecháváni napospas náhodě a štěstí, nikdo na ně nemá čas, nikdo se jim nevěnuje, plní díry systému, jinak to není ani když jsou zařazeni jako rezidenti, kde mají aspoň mít garanci, že si dodělají atestaci v určitém časovém horizontu, ale kdo to kontroluje a hlídá?

Další kolegyně si postěžovala, že si teď pár měsíců před porodem platí stáže, aby měla šanci někdy odatestovat, protože ji z pracoviště nikdo nepustí.

Obávám se, že dané příspěvky nebyly daleko od denní praxe většiny neatestovaných lékařů.

Novelu zákona o vzdělávání bereme jako nedotaženou a nic neřešící. A jestli jednou z otázek debaty byl, jestli jsme pro přijetí zákona v této formě, tak naše odpověď je ne.

Ovšem jak správně podotknul doc. Heger, změna nemůže přijít jenom shora, nemůžeme čekat, že za nás někdo něco vyřeší, musíme být sami součástí diskuze a změny našeho rigidního systému, připojte se i Vy!

 

Meeting EJD, Vilnius                                                                                květen 2016

Organizace European Junior Doctors, skládající se ze zástupců mladých lékařů jednotlivých zemích Evropské unie, letos pořádala sjezd EJD ve Vilniusu. Tento sjezd se koná dvakrát za rok a pokaždé ho pořádá jiná členská země. Zájmy EJD se týkají především pracovních podmínek mladých lékařů a postgraduálního vzdělávání. Prezidentem této organizace byl minulý rok zvolen Sascha Reiff z Malty.

Na programu byly přednášky jednotlivých zemí, které prezentovaly své největší problémy, a následná debata. Dále byly vytvořeny tři pracovní skupiny, které se zabývaly třemi tématy a to postgraduálním vzděláváním, korupcí v medicíně a eHealth. Bohužel k poslednímu tématu jsme neměli moc co nabídnout, neboť v České republice elektronické zdravotnictví není skoro vůbec rozvinuto na rozdíl od západních zemí. My jsme byli v pracovní skupině, která řešila problematiku postgraduálního vzdělávání, kde byl největší problém se dohodnout, zda by rámec atestační přípravy měl být definován časově nebo výkonově. Jako výstup vznikly tři dokumenty, které by měly implementovány v jednotlivých zemích.

Dále se řešila situace mladých doktorů ve Velké Británii a také v Maďarsku, kde jsou na tom finančně ještě hůře než my. Každá země pak prezentovala svoji aktuální situaci, respektive jaké změny proběhly od posledního setkání. Jako další byly prezentovány jednotlivé zprávy a výstupy, které se za půl rok vytvořily. Na meeting byli pozváni také zástupci dalších organizací (World Medical Association, European Medical Students‘ Association aj.), kteří se s námi podělili aktivity, které po celý rok pořádají.

Kromě toho, že jsme mohli být součástí diskuse o aktuálních tématech, setkání bylo výbornou zkušeností i z hlediska poznání situace zdravotnictví v ostatních zemích a také se otevřela témata, která v ČR zatím nejsou moc řešena, např. jako již zmíněné elektronické zdravotnictví.

IMG_6286.JPG