Zpráva z tiskové konference 27.6.2017                                                           Červen 2017

Sekce mladých lékařů ČLK provedla toto jaro rozsáhlý průzkum podmínek mladých lékařů v České republice. Tento průzkum vznikl z potřeby zjištění reálných dat o současné situaci a dále kvůli analýze, které problémy jsou momentálně pro činnost naší Sekce nejaktuálnější.

Průzkumu se zúčastnilo přes 2 000 lékařů do 35 let, což je více jak pětina lékařů v této věkové kategorii. Jedná se hlavně o neatestované a čerstvě atestované lékaře. Průzkum probíhal během dvou měsíců v dubnu a květnu 2017. Respondenti byli ze všech částí ČR, samotná Praha tvoří 22% z nich.Podařilo se zmapovat situaci 45 oborů specializačního vzdělávání. Zde jsou uvedena nejdůležitější zjištění.

o Úvazek 1,0 má přes 86% lékařů. Nižší úvazky jsou specificky v Praze a dalších velkých městech. Na fakultních pracovištích má pouze částečný úvazek takřka každý druhý.

o 70% dotázaných lékařů má započato 3. a další rok praxe, 62% hotový základní kmen. Z těch, co mají po absolvování základního kmene, ho 66% splnilo v řádném čase, 28% do 4 let, 6% trvalo splnění více než 4 roky.

o 20% dotázaných lékařů neslouží noční služby. Na ty, co slouží, připadá průměrně 4,6 služby za měsíc, 3% mladých lékařů slouží více jak 8 služeb měsíčně!

o Pouze cca 50% mladých lékařů má možnost odejít po službě domů v dopoledních hodinách.

o Průměrně odpracují dotázaní lékaři 55 hodin týdně, 28% z nich více než 60 hodin, 7% více než 70 hodin.

o Průměrný čistý plat v dotazníku činí 27 486 korun při 55 odpracovaných hodinách týdně, což dělá v průměru 120 korun za hodinu včetně práce v noci a o víkendu.

o Uspokojivý dohled nad svou prací má pouze 63,5% dotázaných lékařů.

o Pouze 33% z nich je řádně vedeno na své cestě k atestaci svým školitelem.

o V případě 53% lékařů neodpovídaly absolvované stáže daným vzdělávacím plánům.

o 45% lékařů musí během stáží strávit více než 6 měsíců mimo domovské pracoviště, což v případě většiny z nich znamená dlouhodobé odloučení od rodiny.

o Takřka 14% dotázaných lékařů studuje Ph.D., u třetiny z nich bylo toto studium podmínkou přijetí do pracovního poměru.

 

Výsledky provedeného průzkumu byly značně nesourodé. Některá pracoviště a obory jsou v katastrofálním stavu, jiné se zdají být funkční. I to bylo jednou z příčin, které nás dovedli k nápadu udělat seznam pracovišť, která se snaží a dokáží vytvářet dobré pracovní podmínky pro mladé doktory. Nechceme se snažit o změnu k lepšímu pouze směrem „shora“, ze strany zákonodárců a odborných společností, ale snažíme se ukázat našim budoucím, ale i současným kolegům, fungující zdravotnická zařízení, která dokáží být „Férovým pracovištěm“ i v současném systému a jeví se tak jako atraktivní volba v případě pracovních podmínek, a zejména pak v otázkách předatestační přípravy mladých lékařů.

dotaznik0.jpgdotaznik1.jpgdotaznik2.jpgEJDspring1.jpgEJDspring2.jpg

květen.jpg

Jan Přáda v předsednictvu Evropských mladých lékařů (EJD)     březen 2017

Zajímalo Vás někdy, jestli mají lepší pracovní podmínky norští či italští mladí lékaři? A jak si proti nim stojí jejich čeští kolegové? Nebo kdo řeší, zda má lékař Litvě porovnatelný postgraduální výcvik jako ten v Rakousku? Přesně to a ještě mnohé další záležitosti řeší společnost Evropských mladých lékařů (EJD – European Junior Doctors), do jejíž předsednictva jsem byl na podzim minulého roku zvolen.

Vzhledem k tomu, že o EJD značná část lékařů asi neslyšela (a já jsem ještě před rokem také patřil mezi ně), na pár řádcích bych rád přiblížil něco o jejich fungování a historii.

EJD vznikli ještě pod názvem Permanent Working Group of European Junior Doctors (PWG) v roce 1976 v Německu. Za 40 let své existence se stala organizací sdružující většinu evropských zemí a reprezentující přes 300 000 mladých lékařů. Původní myšlenkou bylo vytvořit organizaci, která hájila zájmy mladých doktorů v Evropě, vytvořila či vylepšila spolupráci mezi jednotlivými lékařskými spolky z členských zemí a tak vytvořila prostor pro spolupráci a kontakt mezi mladými lékaři z Evropy.

Už od založení EJD se původní členové snažili zaměřit na fakt, že mladí lékaři napříč Evropou čelili ve svých začátcích obdobným výzvám a strastem (což bylo ovlivněno i tím, že původní členové patřili takřka výhradně mezi země západní či jižní Evropy). Bez ohledu na kulturní, politickou či zdravotnickou úroveň tak byl na půdě EJD zaveden hlasovací a rozhodovací systém, dle motta „one country, one vote, one language“, tedy jeden hlas pro každou zemi a výhradním komunikačním jazykem se stala angličtina. Hlavní témata tehdy byla, a do dnes zůstávají,  vzdělávání a výcvik lékařů, propojitelnost a schopnost přechodu mezi jednotlivými vzdělávacími systémy členských zemí. Dále rovnost příležitostí a správná hygiena práce. EJD se také zúčastní jednání při přijímání nových členských zemí do Evropské Unie a to právě v otázkách postgraduálního vzdělávání a pracovních podmínek lékařů.

Už od počátků svého působení EJD rozvíjeli spolupráci s dalšími lékařskými organizacemi v Evropě. Od roku 1983 úzce spolupracujeme s CPME (Standing Committee of European Doctors), což je společnost dohlížející nad standardy lékařského vzdělávání a získávání praxe v zemích Evropské Unie. Dále zástupci EJD z bruselské kanceláře působí jako konzultanti na půdě Rady Evropy, Evropského parlamentu, Evropské komise a spolupracují s WHO. Od roku 1991 je pak zástupce EJD členem EUMS (European Union of Medical Specialists), která sdružuje evropské lékaře specialisty. Se všemi těmito organizacemi pořádá EJD pravidelné mítinky.

EJD momentálně sdružuje lékaře z 21 evropských zemí. Dvakrát do roka, na jaře a na podzim, pořádá valné shromáždění, kde jsou probírány záležitosti za daný půlrok a ustanovují se jednotná prohlášení a stanovy, aby mohly být prezentovány a předány například dalším evropským institucím. To je však jen pomyslný vrcholek ledovce, většina práce je odváděna během roku. Značná část činností spadá pod výkonnou radu, dále delegáti všech zemí odevzdávají pravidelné reporty o stavu a vývoji situace zdravotnictví v jejich zemích, a to jak z pohledu lékaře před atestací tak obecně. EJD má také reprezentanta v takřka každém oboru specializačního vzdělávání, který mapuje situaci napříč členskými státy. To vše je samozřejmě spojeno, vzhledem ke geografickým vzdálenostem mezi aktivními členy, s hojnou emailovou komunikací a skype konferencemi, aby se na „fyzických mítincích“ vše již jen doladilo a bylo připraveno ke schválení.

Jak jsem již předeslal v úvodu, v říjnu předchozího roku jsem byl na podzimním zasedání zvolen do výkonné rady EJD a to na pozici Communications officer. Mým úkolem je tak například zajišťování a koordinace komunikace v rámci EJD, ale i s dalšími organizacemi, správa webových stránek nebo sociálních sítí. Dále působím jako delegát České republiky, což zahrnuje navíc výše zmíněné aktivity. V EJD je dvouleté funkční období, protože jsem byl zvolen uprostřed něj, budu tuto funkci vykonávat do podzimu 2017.

 

Vzhledem k různorodosti členských zemí jsou vždy zajímavé půlroční zprávy o fungování zdravotnictví v jednotlivých zemích. Zároveň to ale představuje i problém, protože ne vždy lze dosáhnout konsensu ve společném výstupu jednání. Toto má jednak důvody ekonomické, protože rozdíly napříč státy jsou velké jak v celkovém HDP, tak v procentu, které z něj jde na zdravotnictví. Dánsko tak například prezentovalo jako palčivý problém, zda zavede 36hodinový či 38hodinový pracovní týden. Na druhé straně spektra stálo pak třeba Maďarsko, které považovalo za úspěch zvednutí spoluúčasti pacientů, kterého však bylo dosáhnuto i díky obrovskému společensky i politicky tolerovanému úplatkářství, které tak drží nad vodou jinak hrubě podfinancované maďarské zdravotnictví. Dalším častým důvodem jsou společenská a kulturní přesvědčení. Na podzimním shromáždění vyvolal bouřlivou diskusi dokument o právech a ochraně těhotných lékařek. Zatímco středoevropské země, včetně nás či Německa, zastávaly konzervativnější pohled, který měl těhotnou a nenarozené dítě ochránit před zvýšenou fyzickou námahou či prací přesčas a v noci, skandinávské toto naopak vnímaly jako omezování svobody a práv ženy. Další výhrada mířila k samotnému názvu dokumentu, který není genderově korektní, protože ve Švédsku může být těhotný i muž. Právě tyto diskuse, kde panuje neshoda, však bývají nejzajímavější, protože otevírají nové pohledy na věc. A je vždy poučné zjistit, jaké věci se v jiných zemích dělají ani ne lépe či hůře, ale prostě jinak.

A právě v tomto vidím největší přínos EJD, tedy ve výměně zkušeností a názorů a zároveň možnosti adopce dobře fungujících zahraničních řešení a nápadů do českého zdravotnictví. A doufám, že budu Českou republiku úspěšně reprezentovat.

Prada.jpg

Zpráva za zasedání senátního zdravotnického výboru ze dne 13.12.2016

Téma: Návrh novely zákona č. 95/2004 Sb., o vzdělávání lékařů          

V úterý 13. 12. se konalo zasedání zdravotnického výboru Senátu, kde se sešli senátoři i široká veřejnost. Přítomni byli mimo jiné: ministr zdravotnictví Miloslav Ludvík, předseda výboru pro zdravotnictví a sociální politiku Peter Koliba, zástupci České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně (Jan Škrha), zástupci lékařských fakult (Tomáš Zima, Michal Anděl), zástupci ČLK (Milan Kubek, Zdeněk Mrozek), Sekce mladých lékařů ČLK a sdružení Mladí lékaři. Každý ze zástupců měl možnost vystoupit a říci, jak se staví k návrhu novely zákona o postgraduálním vzdělávání lékařů. ČLS JEP i lékařské fakulty byly pro schválení novely, ČLK byla proti schválení. Nám jako mladým lékařům chybí v novele následující:

1) Návrh neřeší hlavní aktuální problémy vzdělávání, řeší pouze marginální části vzdělávání a tím není reformní.

2) Přijetím návrhu nevznikne transparentní systém vzdělávání, protože žádné pro nás důležité systémové změny v něm nejsou.

3) Není specifikován systém školitelů, kontrola nad nimi ani jeho financování.

4) Není vyřešen problém stáží, kdy vedení nemocnic není ochoten pouštět mladé lékaře do akreditovaných zařízení, protože za ně nemá náhradu. Naopak se doba na absolvování kmene prodlouží z 24 na 30 měsíců.

5) Zavedení tzv. funkčních kurzů, které mohou být velmi lehce zneužity v neprospěch lékaře.

Myslíme si, že pozitiva, která jsou uvedena v zákoně (možnost částečného úvazku pro rodiče na rodičovské dovolené či vznik vzdělávací rady), nepřeváží nad tím, že zákon není reformní a celý systém vzdělávání zdravotníků nezmění k lepšímu. Bohužel diskuse vedená na výboru se bohužel týkala převážně počtu specializačních oborů a sloučení či nesloučení pediatrie a PDDL. Pro lepší pochopení všech okolností týkající se návrhu novely je zde odkaz na projev prof. Žaloudíka v Senátu, který obrátil senátory proti schválení návrhu novely.

Projev profesora Žaloudíka, který obrátil senát proti zákonu o vzdělávání

porto.jpg

Přednáška o cestě absolventa fakulty medicíny na mimořádném sjezdu ČLK                                                           22.9.2016

Když student medicíny uspěje u poslední zkoušky, hned po řádné oslavě přijde velké rozmýšlení kam dál. Pojďme si zde představit Marušku, prototyp absolventky medicíny.

Maruška přemýšlí, jakou cestou se vydat. Buď může zvolit možnost jít pracovat do malého města, nebo využít nabídek velkoměsta. Maruška se nakonec rozhodne pro maloměsto, protože v něm vyrůstala. Vedení ji láká do místní nemocnice, protože má málo doktorů. Slibuje Marušce práci na plný úvazek, rodinné prostředí a zaškolení do oboru s tím, že ji ke všemu pustí. Maruška nadšeně podepisuje smlouvu a nemůže se dočkat, až z ní bude konečně opravdová doktorka.

Po čase ale zjišťuje, že není vše tak růžové. Plný úvazek je tak plný, že Maruška z práce málokdy odejde před šestou večer. Prostředí je sice opravdu rodinné, ale nedostatek lékařů způsobuje, že si nemůže vzít dovolenou, kdy potřebuje. Zaškolení probíhalo asi první týden a Maruška zjišťuje, že je na všechno sama, protože všichni ostatní mají plné ruce práce. To jí vadí hlavně v průběhu nočních služeb, kdy se bojí, aby jí do ambulance nepřišel pacient, u kterého nepozná příznaky něčeho vážného. Jak to ale může poznat, když nemá žádné zkušenosti? Nedá se ale nic dělat, není čas ani lidé, kteří by s ní konzultovali každého pacienta. Navíc Maruška si po dvou letech uvědomí, že by měla mít již hotové stáže, které jsou potřebné pro splnění kmenu. Bohužel její primář ji nemůže pustit na stáže do vzdáleného akreditovaného pracoviště, neboť kdo by za ni pracoval na oddělení? Nakonec Maruška uprosí primáře z akreditovaného pracoviště, aby ji podepsal absolvování stáže, protože jinak by se kmene nikdy nedočkala. Maruška už má ale toho všeho dost a řekne si, že půjde zkusit velkoměsto.

Maruška hned při nástupu do velké nemocnice zjišťuje, že nedostane celý úvazek. Na její námitky primář reaguje slovy, že jestli se jí to nelíbí, tak za ní čeká fronta dalších absolventů, kteří budou za půl úvazek rádi. Maruška tedy podepisuje smlouvu a doufá v lepší budoucnost než při posledním podpisu. Je nadšená, protože lékařů je tam mnohem víc, dovolenou si může vzít, kdy potřebuje, při nočních je přítomen vždy někdo další, komu je možné zavolat a většina kmenových stáží se odehrává v rámci nemocnice, takže nemusí nikam dojíždět. Na druhou stranu zjišťuje, že práce je tam také hodně, protože do spádové nemocnice vozí ty nejtěžší případy. Takže za poloviční mzdu pracuje stejně jako v malé nemocnici. Školitele často vůbec nevidí, protože musí školit další lékaře bez specializace, navíc kvůli velké fluktuaci mladých doktorů školitelé často nemají motivaci zaučovat mladé, když hned po zaučení odcházejí do zahraničí.

Nakonec Maruška zjišťuje, že je jí 30 let, čeká potomka, nemá kmen, peníze, ani splněné stáže a jediné, co ji oficiálně čeká, jsou tři roky na rodičovské dovolené. Maruška doufá, že během této doby jí bude umožněna alespoň práce na částečný úvazek, aby mohla splnit veškeré povinnosti.

Maruščina cesta syntetizuje příběhy mladých lékařů a lékařek, s kterými jsem se setkala. Samozřejmě každé pracovní prostředí je individuální a ne všude funguje postgraduální výuka tak, jak je nastíněno v tomto příběhu. Bohužel ale většina začínajících doktorů se setkala alespoň s částí tohoto příběhu. Je třeba, abychom si vymezili jasné hranice kompetencí, vytvořili transparentní systém postgraduálního vzdělávání, který by byl dostupný pro všechny, a nastavili si pracovní podmínky, které budou důstojné našemu povolání. Abychom se nemuseli bát nejen my, ale také naši pacienti, za které jsme zodpovědní. Vždyť kolik energie do nás investujete, tolik se vám jí poté vrátí ve formě naší péče.

 img_6286.jpg=

 

 

Postgraduální vzdělávání lékařů                                                           26.5.2016

Ve čtvrtek 26.5.2016 se na půdě Anatomického ústavu  1.LF UK uskutečnila debata o postgraduálním vzdělávání lékařů.

Debaty se měl účastnit kromě doc. MUDr. Leoše Hegera CSc. také prof. MUDr. Rostislav Vyzula, CSc., který svoji přítomnost omluvil kvůli řešení situace vzniklé ohledně v ten den neschváleného tzv. protikuřáckého zákona.

Debata začala představením některých změn, které novela zákona o vzdělávání přináší. Jednalo se mimo jiné o snížení počtu základních specializačních oborů z původních 46 na 33, kde nadále můžeme najít několik rozporů, např. kardiologie zůstává jako základní specializační obor na rozdíl od gastroenterologie, která přestože je druhý největší interní obor má mít charakter “nástavby”. Pro upřesnění, podle novely zákona by měl budoucí gastroenterolog k cestě ke specializaci absolvovat tři zkoušky – zkoušku po absolvování základního interního kmene, atestační zkoušku z vnitřního lékařství a následně z gastroenterologie, cca 7 let to opravdu jako zjednodušení systému vzdělávání nevypadá.

Okrajově jsme se dotkli i dalších témat, dohled – dozor, akreditace zdravotnicích zařízení a výše pracovního úvazku.

Co ale mladé lékaře nejvíce zajímalo, byl systém rezidenčních míst. Všichni jsme se shodli, že mladým lékařům nejde v prvé řadě o navýšení platu, ale spíše o ohodnocení a čas školitelů, kteří by měli zájem o zkvalitnění předatestační přípravy.

Před započetím debaty na toto téma si doc. Heger zavzpomínal na funkčnost systému rezidenčních míst, kterou jakožto mladý lékař měl možnost v zahraničí vyzkoušet.  Celé to znělo až pohádkově – jasně daná hierarchie, funkční školitelé, kteří nejen že chtějí naučit, ale mají na to i čas a jsou za to samozřejmě ohodnoceni.

Že by rezidenční místa zajistila podobný systém i u nás?

Chvilka zasnění byla ale následně rozbita realitou ve formě příspěvku do diskuze dvěma lékaři těsně před atestací. Když budu volně citovat, započalo to větou: “Papír snese všechno! To zní hezky, co nám tady říkáte, ale nic z toho, co se má již teď plnit, se neplní, většina lékařů ani neví, kdo je jejich školitel, nedodržují se délky stáží, neatestovaní lékaři jsou často ponecháváni napospas náhodě a štěstí, nikdo na ně nemá čas, nikdo se jim nevěnuje, plní díry systému, jinak to není ani když jsou zařazeni jako rezidenti, kde mají aspoň mít garanci, že si dodělají atestaci v určitém časovém horizontu, ale kdo to kontroluje a hlídá?

Další kolegyně si postěžovala, že si teď pár měsíců před porodem platí stáže, aby měla šanci někdy odatestovat, protože ji z pracoviště nikdo nepustí.

Obávám se, že dané příspěvky nebyly daleko od denní praxe většiny neatestovaných lékařů.

Novelu zákona o vzdělávání bereme jako nedotaženou a nic neřešící. A jestli jednou z otázek debaty byl, jestli jsme pro přijetí zákona v této formě, tak naše odpověď je ne.

Ovšem jak správně podotknul doc. Heger, změna nemůže přijít jenom shora, nemůžeme čekat, že za nás někdo něco vyřeší, musíme být sami součástí diskuze a změny našeho rigidního systému, připojte se i Vy!

 

Meeting EJD, Vilnius                                                                                květen 2016

Organizace European Junior Doctors, skládající se ze zástupců mladých lékařů jednotlivých zemích Evropské unie, letos pořádala sjezd EJD ve Vilniusu. Tento sjezd se koná dvakrát za rok a pokaždé ho pořádá jiná členská země. Zájmy EJD se týkají především pracovních podmínek mladých lékařů a postgraduálního vzdělávání. Prezidentem této organizace byl minulý rok zvolen Sascha Reiff z Malty.

Na programu byly přednášky jednotlivých zemí, které prezentovaly své největší problémy, a následná debata. Dále byly vytvořeny tři pracovní skupiny, které se zabývaly třemi tématy a to postgraduálním vzděláváním, korupcí v medicíně a eHealth. Bohužel k poslednímu tématu jsme neměli moc co nabídnout, neboť v České republice elektronické zdravotnictví není skoro vůbec rozvinuto na rozdíl od západních zemí. My jsme byli v pracovní skupině, která řešila problematiku postgraduálního vzdělávání, kde byl největší problém se dohodnout, zda by rámec atestační přípravy měl být definován časově nebo výkonově. Jako výstup vznikly tři dokumenty, které by měly implementovány v jednotlivých zemích.

Dále se řešila situace mladých doktorů ve Velké Británii a také v Maďarsku, kde jsou na tom finančně ještě hůře než my. Každá země pak prezentovala svoji aktuální situaci, respektive jaké změny proběhly od posledního setkání. Jako další byly prezentovány jednotlivé zprávy a výstupy, které se za půl rok vytvořily. Na meeting byli pozváni také zástupci dalších organizací (World Medical Association, European Medical Students‘ Association aj.), kteří se s námi podělili aktivity, které po celý rok pořádají.

Kromě toho, že jsme mohli být součástí diskuse o aktuálních tématech, setkání bylo výbornou zkušeností i z hlediska poznání situace zdravotnictví v ostatních zemích a také se otevřela témata, která v ČR zatím nejsou moc řešena, např. jako již zmíněné elektronické zdravotnictví.

IMG_6286.JPG